sobota 26. listopadu 2016

Příběh Markéty

Milé ženy, čtenářky těchto stránek, i já bych se s Vámi ráda podělila o svůj zážitek s ambulantním porodem ve Vyškově letos v květnu, kdy se nám narodila dcera Amálka.

Nejprve mám potřebu Vám napsat, jak jsem k rozhodnutí o ambulantním porodu dospěla. Jako u mnohých jiných to samozřejmě bylo zapříčiněno prvním velmi traumatickým porodem. Nemám v úmyslu nikoho z Vás děsit, ale mám potřebu Vám svůj zážitek popsat, aby se někdo další třeba nedopustil stejné chyby jako já, a to věřit bezmezně české porodní a farmaceutické mašinérii.

Svoje první těhotenství v roce 2010 jsem prožívala celkem v klidu a na syna jsme se velmi těšili. Koncem července, jednu velmi horkou letní neděli v podvečer, mi praskla plodová voda, bylo to zhruba 6 týdnů před termínem porodu a já neměla nachystanou ani tašku do porodnice. Zavolala jsem do Bohunic v Brně, kam to mám z domu nejblíž, a na příjmu mi řekli, že si mám zabalit a co nejdříve přijet. Přijeli jsme do porodnice, na příjmu mne vyšetřili, neměla jsem zatím žádné kontrakce a nevypadalo to, že se v nejbližší době bude něco dít. Po vyšetření nás poslali na porodní sál, kde jsme po zbytek večera a noci nespali a čekali, co bude dál, od večera v nezměněném stavu. Po ranní vizitě mi primář řekl, že dostanu tabletu na vyvolání porodu. Po jedné tabletě mi začaly do deseti minut příšerné bolesti, kdy hlavička miminka tlačila na pánevní dno a vůbec nic jiného jsem necítila. V mezidobí jsem dostala samozřejmě antibiotika a nějaké další preparáty do kapačky, nikdo mi pořádně neřekl, co, kdy, jak.. Na porodním sále se střídali různí lidé, nikdo se nepředstavil, vždy jen koukli, udělali, co bylo potřeba a odešli. Před polednem jsem už nemohla bolesti vydržet, přišla porodní asistentka a zeptala se, jestli chci epidurál. To jsem samozřejmě odkývala a myslela jsem už jen na to, abych měla vše zdárně a co nejrychleji za sebou. V tu chvíli jsem si stále myslela, že přece žiju v civilizované zemi, kde je zdravotnictví na vysoké úrovni a jsem v dobrých rukou. Když budu poslouchat doktory a dělat vše, co se mi řekne, bude vše dobré a brzy za námi.. Kolem 14 hodiny začaly synovi slábnout ozvy, na porodním sále se najednou objevilo hrozně moc dalších cizích lidí a syna ze mě najednou během několika minut přímo vytlačili. Byl malinký, přidušený a čekání na první pláč mi připadalo nekonečně dlouhé. Tuto vzpomínku jsem pak na pár let úplně vytlačila a radovali jsem se všichni z prvorozeného syna a vnuka Matýska. Jeho vývoj byl sice trochu pomalejší, ale po prvotních peripetiích s kojením a proplakanými nocemi to bylo spokojené mimčo. Všechny dovednosti nakonec vždycky zvládl a do doktorských tabulek se vešel, i když někdy s odřenýma ušima. Po Matýskových druhých narozeninách jsme pomalu začali pozorovat drobné odlišnosti proti ostatním dětem, které se stupňovaly, za půl roku přestal používat i pár slov, které do té doby normálně funkčně používal a začaly se objevovat příznaky poruch autistického spektra. Začali jsme zběsile běhat po doktorech a řešit, co se děje, jak se to mohlo stát a po zvládnutí prvotního šoku se mi vrátila zpět vzpomínka, jak na porodním sále čekáme nekonečně dlouho na první pláč našeho vytouženého chlapečka. Dneska je z Matýska krásný velký kluk, je s ním veliká legrace a troufám si říct, že je to i naše šťastné a spokojené dítě. Ale do života si sobou nese zátěž v podobě spousty odlišností. Moc doufáme, že se nám ho jednou podaří rozmluvit, abychom si lépe a jasněji rozuměli.

Sice se ve všech odborných publikacích dočtete, že nejsou známy příčiny vzniku autismu, ale já jsem po velké spoustě konzultací s odborníky v oboru porodnictví, psychology aj. přesvědčená o tom, že u nás PAS byla vyvolána přidušením při porodu a „farmaceuticky vedeným porodem“, kdy si porodníci pouze ulehčují práci tím, že na rodičkách zbytečně vyzkouší spoustu léků, které nejsou vůbec potřeba a ulehčí si tím svoji práci. Místo hromady chemie by přitom stačil pouze LIDSKÝ přístup, klid a pohoda. Při všem pátrání jsem mj. zjistila, že v propouštěcí zprávě z nemocnice nemáme uvedené ani přidušení u porodu, ani napíchnutí syna hlavičkou na CTG sondu, ze které měl obrovskou ránu a která se pár týdnů hojila. S tím se mi nabízí spousta dalších otázek, ale už asi nemá smysl je tu dál rozebírat.

Toto byla má zkušenost, která mne vedla k ambulantnímu porodu s porodní asistentkou. I přes naši předchozí zkušenost jsem si netroufla na alternativnější způsob porodu, ale s celým průběhem jsem nakonec naprosto spokojená a musím říct, že proběhl přesně podle našich představ.

Amálka se mi narodila letos v květnu pátý den po termínu porodu ve čtvrtek v šest hodin odpoledne. Ráno jsem vstala a měla jsem pocit, že se možná něco děje. Pro jistotu jsem zavolala porodní asistentce, i když po dvou předchozích poplašných zprávách jsem si říkala, uvidíme, co z toho bude…. J. Dopoledne jsem si stihla zajít ještě na poštu a ke kadeřnici. V kadeřnictví jsem sice už neměla úplně dobrý pocit, ale říkala jsem si, že to raději ještě zvládnu, protože v dalších dnech se tam určitě nedostanu a přes ofinu už pak budu jistě šilhat J. Po cestě z města zpět domů jsem už tušila, že dneska to BUDE ono. Doma jsem si zkusila napustit vanu, zavolala partnerovi, aby přijel z práce a domluvila se s PA, co dál. Po obědě jsem ještě rychle sehnala hlídání pro syna, kterého mi zrovna vezli rodiče domů, protože v noci odjížděli na dovolenou, všem rozdala úkoly a vydala se do Vyškova. Po cestě do Vyškova jsme se stavili u PA, aby mi pro jistotu ještě potvrdila, že tentokrát to opravdu není planý poplach a v dopravní špičce po třetí hodině odpoledne jsem si už pak jen celou dobu říkala, ať to všechno dobře dopadne a nadávala všem kamionům, které se nám na dálnici pletly do cesty. V porodnici na příjmu nás kolem 16 hodiny čekala nachystaná PA, která dorazila 10 minut před námi, zavedla nás do porodního boxu a tam už šlo vše velmi rychle. Porod proběhl přirozeně bez medikace, jakýchkoliv poranění, natržení, nastřižení, pouze s porodní asistentkou a před 18 hodinou se nám narodila Amálka. Po porodu jsme si s partnerem užili krásné 2 hodiny klidu a pohody s miminkem. Na propuštění jsem se dohodla s lékařem ráno po vizitě. Vše proběhlo v pohodě a po obědě jsme čekali doma na Matýska, až přijde ze školky J. Velký dík patří naší porodní asistentce Laďce Ryšavé z brněnského Mamicentra. Se vším nám moc pomohla a poradila přesně podle našich představ. O víkendu nás navštívila, udělala odběr z patičky a překontrolovala miminko i mne po ambulantním porodu.