Bylo to mé první těhotenství. Vše probíhalo, tak jak mělo, a já měla termín 10. 8. Od začátku jsem věděla, že se dá rodit i jinak. Informovala jsem se už před těhotenstvím, koukala na hypnoporody, pročítala různé informace a zážitky. Rozhodla jsem se rodit v Krnově a ambulantně. Řekla jsem o tom jen mamince a příteli. Na kontrole 37+1 mi doktor sdělil, že jsem otevřená cca na 1,5 cm a vše se chystá k porodu. Po vyšetření jsem byla na záchodě a zjistila, že krvácím (asi hlenová zátka) a se zděšením jsem šla zpět k doktorovi. Nicméně vše bylo v pořádku. Další kontrola byla 38+1 (pondělí) a já jsem byla zase otevřená stejně, ale doktor říkal, že to k porodu je ještě více než předtím. Byl čtvrtek a mně ztvrdlo břicho tak na půl hodiny a bylo to celkem silné, ale nic se po tom nedělo. Večer jsem volala příteli, že mně ztvrdlo břicho (jezdí pracovně i na měsíc pryč). Odpověděl mi, že by se to zítra mohlo hodit, že už chce jet domů. Tak jsem řekla Sasince, že už se na ni všichni těšíme a jak má krásný pokojíček, a že táta by už chtěl jet zítra domů.
Byl pátek ráno a mně v 7.08 vzbudila první kontrakce. Byla celkem silná, ale řekla jsem si, to jsou jen poslíčci, protože jsem je měla celé těhotenství i celou noc. Když jsem o tom řekla doktorovi, tak řekl, že jsem silná žena a že nakonec porodím doma. A to se málem stalo.. V 7.18 byla další kontrakce, poté 7.28, 7.36. V 7.37 jsem napsala Barušce (můj odvoz do porodnice), Baruško jsi v práci?? Neodpovídala, tak jsem se rozhodla, že půjdu s Jimmem ven (náš hafan), ale než jsem se oblékla, tak už jsem se opřela o kuchyňskou linku, poté o sedačku a už jsem prodýchávala kontrakce. S Jimmem jsem šla sice opatrně, ale šla. Jimmovi jsem vysvětlila, že se mu narodí ségra. Panička tu teď nebude, ale že se brzo vrátí. V 8.09 jsem napsala znovu svému odvozu: Baruškoo? Barča odpověděla, že není v práci. „Mám odpolední.“ Uf, oddychla jsem si. Jinak bych si musela zavolat sanitku, a ta by mne odvezla do Opavy, což jsem nechtěla. Hned na to napsala „Rodíš???“ a já, že asi jo. Zeptala se mne, zda má startovat auto, jak často mám stahy, a já odpověděla, že po 5 minutách. Barča zděšená mi odepsala, že už jsem měla být v porodnici, a že si mám volat rychlou, že Krnov nestihnu. Ujistila jsem ji, že to samozřejmě stihnu a ať je v klidu, že si jdu dát ještě sprchu. Stále jsem se domnívala, že to jsou poslíčci. Na to mi Barča napsala „jo co 5 minut.. kdyžtak se vrátíme zpátky“. V 8.42 jsem ji napsala „poohnii..“, cca v 9 hodin byla u mne, vzala jsem tašku, vajíčko a rozloučila se s Jimmem. Tchýně na schodech se mne zeptala, jestli se stěhuji, tak jsem odpověděla, jo - do porodnice. Nastoupila jsem do auta. Kontrakce byly co 3 - 4 minuty. Pořád jsem si říkala, to je v pohodě :-) Byli jsme za Opavou u sádraku. Barča se mne zeptala, zda se má otočit a jet do Opavské porodnice a já ne, jeď, když už jedem, tak jeď! Potila jsem se šíleně a už jsem zatínala pěsti. Před Krnovem jsem zapnula navigaci, kde je vůbec porodnice. Našly jsme to. Před bránou porodnice vylezl vrátný a prý kde jedem, a my že do porodnice. Vrátný nedal jinak, že nám musí vypsat hodinu stání a spztku, že si jde pro papír a tužku. V tom jsem na něj zařvala, pohni kurva! V areálu jsme hledali porodku, pořád jsme jezdily k patologii :-D, ale nakonec jsme ji našly. Barča vyletěla z auta, že kamarádka mi rodí v autě a už přinesli, lavor kdybych tam náhodou porodila. Posadila jsem se na vozík a odvezli mne.
V porodnici mi pomohla porodní asistentka na lehátko. Asi v 9.35 mne paní doktorka vyšetřila a řekla, že jsem na 6 cm. Zeptala jsem se jí, do kolika bych mohla porodit. Řekla, že tak do 12.00. Tak jsem jí odpověděla, děláte si ze mě prdel? V tom jsem řekla, že chci epidurál. Na to odpověděla, že už je to pozdě, když už jsem na 6 cm. PA jen zkontrolovala srdíčko. Sdělila jsem, že chci rodit ve vodě. Doktorka řekla, že by mě museli vyčistit, což už nestihneme a napustit vodu také ne (sice jsem se už čistila týden před porodem a ráno jsem byla tak 3x, ale nevadí), tak jsem řekla, že chci rodit na stoličce. Posadily mne na stoličku. PA mi pomohla se svléct a Barča se šla také převléct. PA mne vyšetřila, řekla, že branka už zašla, a že když se mi bude chtít, tak tlačit už můžu. Ještě jsem nějaké pomocnici, řekla, že tam mám foťák a že to chci nafotit. Nebyl problém. Já seděla na stoličce, měla jsem podsazenou pánev, kolem ruky jsem měla šátek, který mi pomohl při tlačení, a za mnou byla teta Baruška, o kterou jsem se opírala. Přišlo na tlačení a já opakovala, že nechci nástřih, že jsem cvičila aniballem. První 2 tlačení byly špatné. PA mi řekla, ať tlačím spíš dospodu. Já se pořád bála, že budu roztrhaná. Přišla kontrakce a já zatlačila. Při tlačení jsem řvala jak tur, ale brutálně hodně mi to pomáhalo při tlačení a musela jsem to nějak ventilovat. Při porodu hlavičky mne to trošku pálilo, ale v pohodě. Mezi kontrakcemi byly dlouhé pauzy, což bylo fajn na odpočinutí. Řekla jsem PA, že chci si sáhnout na hlavičku a PA že mohu. Na 2 kontrakce byla venku a při porodu hlavičky praskla voda. Pak ještě 2 zatlačení a tělíčko bylo venku v 10.07. Hned jsem ho chytla, malou mi dali na sebe. Bylo to tak malinké tělíčko od mázku a krve, hlaďoučké, no nádhera. Bylo fialové, ale brzo začalo dýchat a bylo hned krásně růžové. Přesunula jsem se s malou na lehátko, ihned mě přikryli, protože jsem měla zimnici. Malá se krásně přisála, nožičkami se posunovala k tomu prsu a hledala. Úžasné samopřisátí! Nechali jsme dotepat pupečník a PA mne vyzvala, ať zkusím porodit placentu. To už se mi nechtělo, neměla jsem důvod a bez kontrakcí. Nakonec jsem ji porodila, koukla jsem na ní. Byla malinká, i PA řekla, že je malá a že už je na hraně:-) Maličkou jsem měla na sobě celé 2 hodiny. Mezitím jsem podepsala papíry, které vypsala PA. Po 2 hodinách jsem šla do sprchy, kde mi pomohla pomocnice, která i fotila, a to už se mi neudělalo dobře. Zamotala se mi hlava, a tak jsem se sprchla v sedě. Malou mi odvezli, kde ji zvážili a změřili - jediné odloučení s malou. Po sprše jsem jela na pokoj, kde mi dali malinkou. Hned jsem si ji dala k sobě a měla jsem ji celou dobu v posteli :-) Okoupala jsem ji až v 16h. Dětská doktorka se mne zeptala, zda ji chci okoupat sama nebo ji mají koupat oni, tak jsem chtěla sama :-) Přítel z práce dorazil až kolem 23h a za námi přijel o půl hodiny později. Nikomu nevadilo, že přijel tak pozdě. Přesun domů v noci už jsem nechtěla řešit. Hned po porodu jsem nebyla schopná a v noci jsem nechtěla kvůli malinké. Noc byla strašná. Celou noc jsem nespala. Ve vedlejším pokoji nonstop plakalo miminko, Sasinka chtěla být u mě a já se bála, abych neusnula a malá mi nespadla. Ráno přijel přítel a já oznámila, že půjdeme domů. Nikdo nebyl proti. Paní doktorka mi řekla všechny komplikace, co se můžou stát, ale žádné strašení. V porodnici jsem řekla, že dětská lékařka malou uvidí v neděli, i když ji viděla až v pondělí. Dali mi kartičky na odběr krve z paty a vše bylo tak, jak mělo. Sestřička, když přišla na pokoj, tak se nás vždy ptala, jaké máme přání, aby nám mohli vyhovět. Takový přístup by měl být všude. Vůbec nelituji, že jsem jela do Krnova :-)
Vše jsem zvládla bez léku, nástřihu, jen lehce poraněná nahoře, a to jsem nechtěla šít. Jen zastavili krvácení. Po porodu jsem dostala injekci na stažení dělohy :-) Jen jsem si připadala, jako by mi spodem projel kombajn.
Saskie (*29. 7. 2016) měřila 48 cm a vážila 3100 g.
