sobota 28. ledna 2017

Připomenutí 1

Milí rodičové,
pokud opouštíte porodnici před uplynutím 72 h od porodu, není možno toto považovat jako podnět k podání šetření pro sociálně - právní ochranu dětí. Viz Věstník MZ 08-13. Pokud zástupce zdravotního zařízení prohlašuje, že k vám domů pošle sociálku, ačkoli novorozenec se nenachází v bezprostředním ohrožení života, jedná protiprávně. Lze se bránit přivoláním Policie ČR nebo soudně.
Nebo stačí citovat, či předložit zmíněný věstník ministerstva zdravotnictví.


Celý věstník ke stažení. Výše zmíněný text je na straně 3.

V roce 1993 schválila Centrální etická komise Ministerstva zdravotnictví ČR práva hospitalizovaných pacientů, kde v prvním bodě se píše:
Děti mají být do nemocnice přijímány jen tehdy, pokud péče, kterou vyžadují nemůže být stejně dobře poskytnuta v domácím ošetřování nebo při ambulantním docházení.

Bezprostřední ohrožení života

Bezprostřední ohrožení života vyžaduje zásah zdravotníkem, případně hospitalizaci, měl by ho umět poznat i laik a podat první pomoc. Přivolat RZZ. Mezi projevy bezprostředního ohrožení života patří:
  • krvácení
  • bezvědomí
  • zástava srdce
  • zástava dýchání
  • žádné reflexy končetin, ztuhlost
  • chybějící reflex zornice na světlo
  • zranění vyžadující ošetření zdravotníkem
  • tonutí a prostředí vysoce rizikové pro život
A jak to je s odpovědností za dítě?

Dítě je vaše, tedy matky a otce ihned po porodu, a to od prvního vteřiny jeho opuštění těla matky do jeho zletilosti nebo do odejmutí rodičovských práv soudem. Jste jeho právní zástupci. Hájíte jeho práva a máte k němu povinnosti. Za zdraví, tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj, za ochranu, výchovu a za péči o své dítě zodpovídáte vy, rodiče. Lékař, sestra a jiný zdravotnický personál je odpovědný za postup své práce, aby ji provedl tak, jak odpovídají postupy a standardy. Za matku, ani za novorozence neodpovídají.
Do porodu, nalézající se v těle matky, je dítě pevnou součástí matky, která je svobodná a kompetentní pro rozhodování se o svém těle. Žena neztrácí otěhotněním žádná práva ke svému tělu!

Čtěte dál:

Rychlé odpovědi můžete získat na stránkách Férové nemocnice

Odborný moc hezky vysvětlený právní rozbor

Práva hospitalizovaných dětí

pondělí 2. ledna 2017

Příběh Anety

O tom, že chci rodit ambulantně, jsem při sepisování porodopisu pomlčela, říkala jsem si, že bude lepší, když počkám až po porodu, jak se budu cítit já, jak na tom bude malá a taky, aby si nemohli vymyslet nějaký život ohrožující stav miminka. 

Porod proběhl, jak jsem si přála. Měla jsem s sebou muže a vlastní PA, takže jsme byli skoro celou dobu na sále jen my, občas přišla nemocniční PA. Z porodního přání respektovali vše, všechno se mnou konzultovali, i podání antibiotik kvůli streptokokovi. Proběhl dvouhodinový bonding, nechali dotepat pupečník a co mě velmi překvapilo, že se sami od sebe zeptali, zda chceme placentu. Nebyla jsem na to připravená, takže jsem ji odmítla, ale někoho by to určitě mohlo zajímat. 

Po dvou hodinách od narození dcerky jsem si došla do sprchy, nechala malou zvážit (kanavit jí píchali na mém těle a měřit jsem ji nenechala) a začali jsme přemýšlet, komu a jak sdělíme, že jdeme domů. 
Přišla PA, že mě převezou na šestinedělí, tak jsem jí řekla, že bych ráda domů, že jim nebudu špinit postel. Trochu se divila, ale mile řekla, že sežene někoho z dětského. Přišla dětská sestra a první, na co se ptala, bylo, jestli máme nějaké potvrzení od pediatra. Na to jsem byla připravená a měla jsem ho písemně. Zajásala, že prý to bude o dost jednodušší, a že zavolá doktora. Rovnou mi nechala papíry na reverz, abych je zatím vyplnila. 
Po chvíli se rozrazily dveře a bez zaklepání, bez pozdravu a bez představení vlítnul dovnitř doktor a začal na mě řvát, jak si to představuju, že chci jít domů, a proč jsem teda rodila v Jablonci. S úsměvem jsem mu odpověděla, že proto, že je to porodnice s přátelským prostředím. To ho trochu vykolejilo, nicméně pořád řval, že na ambulantní porod není právní úprava, že on je za dítě zodpovědný a kdesi cosi. Klidným hlasem a s úsměvem jsem mu říkala, že jsem právník, takže mi nemusí vykládat o právní úpravě, a že tím, že jsem podepsala reverz, přece nemocnici zprošťuju odpovědnosti a přebírám ji na sebe. Pořád remcal, nicméně nedala jsem se. Pak mu došlo, že malou ještě ani nevyšetřil, tak ji teda prohlédl, shledal ji naprosto zdravou a bez komplikací a že teda, ať si jdeme. Hurá, čekala jsem ještě na někoho z gyndy, ale začali jsme se pomalu balit. 
Po chvíli se opět rozrazily dveře a doktor začal křičet, že ale malá ještě nemočila a že nás nepustí, dokud se nevyčůrá. Na to jsem mu řekla, že ale může poprvé čůrat až během 48 hodin, takže jdeme domů. Tak prý nás do tý doby nepustí. Namítla jsem, že je to omezování osobní svobody a držet nás tam nesmí. Tak prý nám nevystaví papíry. Odpověděla jsem, že je nepotřebuju a přijede si pro ně druhý den manžel. Doktor brunátněl, lapal po dechu, ale já jsem mu pořád s úsměvem opakovala, že jdeme domů (moje PA mi pak říkala, že jsem se proti němu postavila jako lvice a to ho totálně naštvalo-D). Nakonec prásknul dveřmi a sestra se omlouvala a říkala, ať si pro ty papíry pak teda přijedeme. Ještě říkala, že jsme měli namočit plínu a říct, že malá čůrala, to jsem ale udělat nechtěla. 
Nachystali jsme malou do autosedačky, a že jdeme a najednou přišla sestra, dala nám papíry, popřála hodně štěstí a my s úsměvem a spokojeni odjeli čtyři hodiny po porodu domů. (moje propuštění popisovat nebudu, to proběhlo během půl minuty naprosto bez problémů).

Kdo dočetl až sem, má můj obdiv, ale zkrátit to neumím. Ve zkratce - ambu porod v Jablonci je bez problémů, pokud máte potvrzení od pediatra a pokud si prostě stojíte za svým. Mě ten zážitek vlastně ohromně posílil a vůbec nevyčerpal.

neděle 1. ledna 2017

Příběh Luciany

Popáté, ale vlastně poprvé

Kolem půl šesté ráno mě vzbudilo bolestivé tvrdnutí bříška, ale vzhledem k tomu, že poslíčky jsem měla už skoro měsíc, nepřikládala jsem tomu váhu.

Byl čtvrtek 8. září a dopoledne jsme měli jet do těhotenské poradny, protože dle MS jsem byla 40+2.
Procházela jsem se po domě a poklízela, bolest pomalu sílila a já začala věřit, že Malvínka se rozhodla, že to bude dnes.

Vzbudila jsem manžela, ať omluví starší děti ze školy a školky a zavolá mamku na hlídání. To bylo něco málo po sedmé hodině.

Po osmé přijela babička. Manžel volal do těhotenské poradny, že nedorazíme. Přepojili ho na porodní sál, kde mu řekli, že mají plno. Rozhodli jsme se tedy vyčkávat doma. Chtěla jsem doma zůstat co nejdéle. Nechtěla jsem na čekací pokoj a řešit, zda bude manžel moci být se mnou atp.

Probudily se děti, pokračovala jsem v poklízení, věnovala se dětem a ještě kontrolovala potřebné věci do porodnice. Kontrakce přicházely po cca 5 minutách a nebyly nijak intenzivní. Čas plynul, a když bylo něco kolem 11h, rozhodli jsme se vyrazit směr Rakovník. Rozloučili jsme se s dětmi a babičce předali poslední instrukce s příslibem, že se brzo vrátíme i s Malvínkou. Cesta nám trvala hodinu a kousek, takže jsme něco málo po 12h dorazili do Rakovníka.

Ujala se nás milá PA a odvedla nás na porodní pokoj. Odevzdali jsme dokumentaci a porodní přání a PA mě připnula na monitor. Kontrakce byly po cca 3 minutách. Poté mě PA vyšetřila a řekla, že jsem asi na 4 prsty. Ukázala mi vybavení pokoje, včetně úžasné masážní sprchy a se slovy „ať použiji, co mi bude příjemné“ odešla.

Svlékla jsem se a odebrala se do sprchy. Teplá voda mi dělala dobře, kontrakce začínaly sílit. Střídala jsem pobyt ve sprše s procházením se po pokoji a konverzováním s manželem - sprcha a chození mi pomáhalo, aby kontrakce nebyly tak bolestivé a mluvení s manželem mě příjemně rozptylovalo, cítila jsem se dobře - připravená a plná síly. Mluvila jsem s Malvínkou a snažila se o vizualizaci a cítila jsem, že porod postupuje a pomalu se otevírám.

PA několikrát jen nakoukla, aby se ujistila, že je vše v pořádku, zkontrolovala mě a zase odešla. Něco málo před 14h přišla lékařka z novorozeneckého domluvit se, co vše mohou s miminkem po porodu dělat (v porodním přání jsem měla lotosový porod a nutná ošetření miminka na mém těle). Byla milá a respektovala má přání a domluvily jsme se, že miminko tedy jen prohlédne na mém těle, a že jej změříme a zvážíme až před odchodem domů. Poté se také rozhodneme, zda přerušíme pupečník nebo odjedeme lotosově. S ambulantním ani lotosovým porodem neměla problém.

Poté přišla PA a vyšetřila mě, byla jsem otevřená na 7 cm. Pochválila mě a nabídla mi klystýr - přijala jsem.

Po chvíli mi tedy udělala klystýr. Byla milá, vždy počkala, až odezní kontrakce. Odešla jsem na toaletu a poté do sprchy. Ve sprše se mi povedlo nahmatat plodové obaly a za nimi hlavičku - pocítila jsem novou sílu, porod se blížil. Po asi půlhodince přišla PA s tím, že mne dá opět na monitor, odmítla jsem. Odešla tedy s tím, že se za chvíli vrátí.

Ještě chvíli jsem přecházela po pokoji, ale čím dál více jsem cítila, že musím na zem - bylo něco kolem tři čtvrtě na tři. Poprosila jsem tedy manžela, aby mi na zem položil žíněnku a zaklekla na ni. Na třetí kontrakci mi praskla plodová voda. Manžel pohotově zasáhl a utřel žíněnku papírovými utěrkami. Vrátila se PA a snažila se mě opět přemluvit na monitor. Chvíli se se mnou dohadovala (že je to potřeba, že nemá komu donést revers k podpisu), ale pak mě vyšetřila a konstatovala, že tedy monitory né, že rodím.

Přišel lékař a naznačil, zda bych se z žíněnky přesunula na porodní křeslo, protože žíněnka byla plná plodové vody s kousky krve. Rázně jsem odmítla. PA tedy žíněnku otřela a se slovy, že to zvládne, odeslala lékaře k jinému současně probíhajícímu porodu.

Na dvě další kontrakce se narodila Malvínka, vplula do náruče PA a manžela na proudu plodové vody, která na ni šplíchla. Periferně jsem viděla, jak jí PA jemně otočila hlavičku, aby se Malvínka nadechla. Poté mi pomohli s manželem na křeslo a Malvínku mi dali do náruče. Nějak mezitím přišla paní doktorka z novorozeneckého, která Malvínku jen rychle poslechla, popřála k narození a odešla. PA mi jemně prohmátla břicho a počkala, až se odloučí placenta. Poté mi placentu dala do připravené mističky vedle lůžka, prohlédla poporodní zranění a zavolala lékaře na šití. Byla jsem lehce natržená. Lékař udělal dva stehy a zkontroloval krvácení (krevní ztráta v normě). Společně s PA nám popřáli k narození a odešli.

Zůstali jsme s manželem a s Malvínkou celé dvě hodiny nerušeně na pokoji a užívali si společný bonding.

Užívala jsem si ten nepopsatelný pocit euforie a cítila jsem hlubokou pokoru před životem. Děkovala jsem Malvínce, že to zvládla, byla jsem šťastná a hrdá, že i já to zvládla, byly jsme konečně spolu.

Po dvou hodinách přišla PA a pomohla mi do sprchy. Poté mě prohlédla, vše bylo v pořádku, požádaly jsme tedy o propouštěcí zprávy a reversy, že pojedeme domů. Poprosila nás o trpělivost (měli v ten den několik porodů a dokumentaci připravit předem nestíhali) a odešla požádat lékaře o potřebné dokumenty.

Poté ještě přišla lékařka z novorozeneckého a my se rozhodli pro přerušení pupečníku (rozhodli jsme se tak, protože sdílíme domov s několika kočičáky a nevěděli jsme, jak by na miminko s placentou reagovali, jinak by nebyl problém odjet s lotosovým miminkem) zvážení a změření Malvínky a nechali jsme dát vitamín K. Lékařka zapsala váhu a míru a odešla připravit dokumenty.

Poté přišel lékař a poučil mě o možných rizicích a já si po dohodě s ním nechala do svalu píchnout methylergometrin (prevence krvácení, stažení dělohy). Cítila jsem se sice v pořádku, ale byla jsem dost unavená a červíček hlodal, co kdyby se objevilo krvácení a komplikace, se kterými mě lékaři strašili. Teď už vím, že bych to znovu neudělala. Příště bych odmítla všechny léky, nejen oxytocin, ale i methylergometrin. Celé šestinedělí a občas i teď, 3 měsíce po porodu, mám pocit, že mám uvnitř kámen, jak se děloha rychle a nepřirozeně stáhla.

Oblékla jsem se, poté jsme oblékli Malvínku a čekali. Bylo něco kolem 18. hodiny, když nám donesly potřebné dokumenty k podpisu. Rozloučili jsme se a odebrali se k domovu.

Doma nás přivítaly děti s babičkou. Byly unešené z nového člena rodiny a nastalo seznamování.
Blížil se večer a babička se balila k odjezdu (chtěla spát doma v klidu) a život doma se vracel do normálních kolejí.


... poděkování závěrem ...

... bylo to krásné a hluboce emotivní. Děkuji svému tělu, děkuji Malvínce, děkuji svému muži a děkuji všem, díky nimž se mi povedlo prožít nádherný a přirozený porod. Vím, že mě to posunulo na mé cestě zase o kus dál tím správným směrem ...


pediatři: Dr. Kováková, Dr. Holcmanová
porodníci: Dr. Baba-Musah, PA Podzimková, PA Przeczková