čtvrtek 29. června 2017

Příběh Evy

Chtěla bych se vám pochlubit s naším krásným, přirozeným ambulantním porodem v porodnici Boskovice. Porodní asistentka Bára byla naprosto skvělá, plně respektovala moje porodní přání, do ničeho extra nezasahovala, jen pomáhala a radila s polohama na tlačeni 😊. Měla jsem s sebou i dulu Markétu, se kterou nikdo neměl sebemenší problém. Po porodu mi malého dali okamžitě na bříško, nechali dotepat pupečník, a poté, co se sám krásně přisál, ho manžel jen na pár minutek odnesl na zěmření a vážení, a hned zase šup mamimce a pak tatínkovi na bříško. Dokonce mi i nabídli, zda si chci odnést placentu, ale to jsme se dohodli, že jelikož ji nemáme i od dcery, tak ji nebudeme brát. A když jsem věděla, že jsme s maličkým oba v pořádku, tak jsme se zeptali, že bychom chtěli jít domu, a nikdo s tím neměl sebemenší problém, jak propouštěci gynekoložka, tak dětská lékařka. Vše ochotně vysvětlily a gynekoložka nezapomněla dodat, že kdyby cokoliv, tak se rozhodně nemáme bát přijet 😊 Kryštůfek se narodil včera 28. 6. 2017 v 6.43 s váhou 3.990g a s 52 cm a domů jsme šli ve 12 hodin, a to jen proto, že měli frmol s papirovanim, ale to nám nevadilo.
Takže za mě mohu naši porodnici jen doporučit a jsem moc ráda, že jsem padla na tak úžasnou směnu.

Indukovaný ambulantní porod

Na můj porod druhého dítka měl velký vliv předchozí porod prvního, který po čtyřech dnech nepostupování dopadl císařským řezem. Z toho jsem si odnesla velkou ránu na duši, pooperační jizvu a stresové situace pro mě i dítko typu: půlroční dřina na rozkojení, její probrečené dny a noci, bolavé bříško, nespavost jinak než v absolutním klidu a pokaždé, co jsem si vybavila, že jsem ji několik dní neviděla, jsem i po dvou letech brečela atd. Věděla jsem, že takto to tentokrát dopadnout nesmí a dělala jsem vše pro to, abych tomu předešla. 

Jako nejdůležitější bod porodu jsem si zvolila mít tentokrát svou soukromou porodní asistentku, která mě nenechá rodit čtyři dny a nakonec s výsledkem SC. Jizva po SC nesrostla dobře. Bylo otázkou, zda na její obnovu opravdu dobře zabrala homeopatika, jak mé lékařce předjímal ultrazvuk. U porodu jsem musela být raději sledována a vše se točilo kolem obav z jizvy. Nemohla jsem příliš přenášet. Na vyšetřeních poslední 3 týdny se už nález neměnil, vše vypadalo podobně, proto jsem začala intenzivně provozovat doporučované rady. Dlouhé procházky, námaha, zdolávání kopců, horké vany, červené víno, sex, přidala jsem i opakované odblokování svalů pánevního dna, akupunkturu, čínské byliny aj. Také jsem cvičila s aniballem tak, jako u prvního dítka. Nic se neměnilo, takže jsem se spíše stresovala hrozící vyvolávací tabletkou, či tím, že to dopadne podobně jako minule, a také se na to připravila. Do porodnice jsme brali vše související s dlouhým pobytem, včetně velké krabice se sterilizovanou odsávačkou :) PA by zajistila přisátí miminka včas a dohlédla by na bonding na novorozeneckém alespoň s manželem. Vše bylo dohodnuto. Plánovanou indukci jsem i na nelibost lékařů ještě o pár dní odložila. Malému to však stále nestačilo, tak jsem po poradě s mou skvělou porodní asistentkou a zvážením souvisejících rizik usoudila, že nakonec prcka opravdu vyvoláme a s velkým stresem a obavami jsem se s ní a manželem vydala do Bohunické porodnice. 

Tabletka byla zavedena před 10. Hodinou. Mohla být pouze jedna (důvod opět jizva), kdyby se nic nedělo, zopakuje se o den později. Začaly však pěkné kontrakce, které nález posunuly, tak jsme se s PA dohodly na nálevu, který nález opět posunul. Překvapením u odtečené plodové vody bylo, že jí měl prcek málo, ale byla čirá. Následovaly zesilující se kontrakce. Nález se krásně posouval a o půl jedné jsem věděla, že dnes se to konečně povede tak, jak mi ráno vštípila má úžasná PA a jak jsem si přála. Nastalo však nemilé překvapení, při posouvání prcka začaly tak neuvěřitelné bolesti v okolí jizvy, že jsem myslela, že mě roztrhne. Pekelné bolesti. Epidural jsem po předchozí nemilé zkušenosti odmítla a prosila o místní znecitlivění, lékař však nedovolil, aby se poznalo, co se děje s jizvou. Měla jsem opravdu obavy, že praskne břicho, lékař však tvrdil, že vše krásně postupuje a ať to ještě zkusím chvíli vydržet, že by to byla škoda ukončit a jizvu hlídali. K mému údivu tyto šílené bolesti jizvy začaly opravdu polevovat, malý se kolem ní prodral, vše přestalo bolet jako mávnutím proutku. Ještě pár kontrakcí a věděla jsem, že je prcek dole (tento pocit jsem znala z cvičení s aniballem) a slyšela očekávané „můžeš tlačit“. S pomocí PA a manžela jsem si jen změnila polohu tak, jak mi bylo blízké z cvičení. Na 4 zatlačení byl malý v 14:30 venku. Překvapila mě pupeční šňůra omotaná na krku. Konečně vytoužené přisátí miminka. Dále bylo vše bez problémů, prvorozený sourozenec mu předpřipravil půdu, v prsou měl nachystáno, napil se a spokojeně usnul. Díky aniballu žádné šití ani drobné ranky nebyly, cítila jsem se skvěle, jen hrozně hladová, tak mě manžel při bondingu krmil rozinkami :) S manželem jsme si užívali miminko a pro nás nové a vzácné chvíle tentokrát s plným vědomím. Měla jsem skvělý pocit, že provedená rozhodnutí související s indukcí byla nakonec správná, vše jsme tentokrát zvládli a chtěla jsem jít po dvou hodinách plna energie domů. PA mi však doporučila ještě posečkat do rána, zda není opět kvůli jizvě nějaké vnitřní krvácení. Všem můj plán s odchodem oznámila.

Pak si ještě přijeli pro miminko, že jej na novorozeneckém okoupou a další související věci (vitamin K), tak jsem je překvapila, že jsem řekla prima, jdu také, sestřička mi tedy dítko nechala, že to musí nějak probrat a dohodnout. Přijeli si pro nás až za další 2 hodiny, na dětském nesli mou přítomnost dost nelibě, museli se ptát, zda mají podat vit. K v kapkách nebo injekčně, zda mohou omýt, atd., asi si připadali, že jim koukám pod ruce. Já z toho pak měla pocit, že asi něco skrývají, když jim dělá problém má přítomnost u dítěte při jejich rutinních pracích. 

Noc v nemocnici pro mě i prcka byla nekonečná, nadstandardy byly plné a pokoj na šestinedělí sice moc hezký, ale na matraci se nedalo spát, vše mě tlačilo, do toho začala migréna a okolo se budily hladové děti. Nějak jsme to však přetrpěli, nic nám nebylo, tak jsme se ráno připomněli s odchodem. Paní doktorka z šestinedělí byla úžasná, připravila propouštěcí zprávu, nechala mě podepsat papír o předčasném propuštění a mile upozornila na to, co by se mohlo stát a co v této situaci dělat, avšak nevypadala, že by se nás něco z toho mělo týkat. 

Na novorozeneckém to bylo trochu horší, jak mě všichni upozorňovali. Nechala jsem si ráno při vyšetření prcka sdělit, že je vše v pořádku, řekla tak to je skvělé, tak půjdeme domů a paní doktorka evidentně radost neměla. Zkoušela jsem přátelskou diskuzi o důvodech (kojím ještě první dítko, těším se domů atd.), sdílela však spíše obavy z toho, jak to teď budu dělat, když kojím ještě první a mám druhé, mléko má jiné (?!) složení apod., vyšetření, která by nám tam udělali, budeme muset absolvovat jinde a něco tam prcek může chytit, pupek nám neodstřihnou a bude odpadávat až 3 týdny atd., tak jsem příjem přílivové vlny negativní energie ukončila. Nic hrozného se však nedělo, jen tam nejsou pozitivně naladěni :) Doktorka chtěla lejstro od pediatra, které jsem měla na radu PA připraveno (i když vím, že není třeba). Z jeho zkoumání naznala, že se pediatr k ničemu neupisuje a že jí musím dát minimálně vědět, zda k nám ještě večer přijede. Snaha vystrašit. Odkývala jsem, hotovo, vyřízeno, k pediatrovi jsme se vydali samozřejmě dle naší dřívější domluvy. Při odchodu jsme dostali kartičky na odběr z paty, ještě rychle udělali alespoň vyšetření sluchu. Nezastávám se jich, je to u nás tak, jak to je, sice se na novorozeneckém netvářili, ale klacky pod nohy vyloženě neházeli, je to holt jejich práce, takže nakonec dobrý. Novorozenecké je v Brně asi všude podobné ostatním v ČR, leč Bohunický personál u porodu i na šestinedělí byl výborný a celkově jsem z porodu vedeným jako ambulantní nadšená :). Nám se daří, dítko prospívá, 10 dní od porodu povyrostlo, přibralo, jsme plni energie, radosti a tak by to mělo být. Já běhám od prvních chvil jakoby nic, jsem ráda za aniball i za akupunkturní a fyzioterapeutickou přípravu, po které šlo nakonec vše jako po másle. Už se těším na další akci, doufám, že tato nebyla poslední :)

Díky Elišce za šíření osvěty a myšlenku sdílení informačního toku prostřednictvím skupiny Ambulantní porod.

pátek 9. června 2017

Příběh Jany


Náš povedený ambulantní porod VBAC* v Karviné

Je 31.5. ráno. Asi v 5.00 a mne budí bolesti. Říkám si, je to tu.. :-) Píšu muži, že se něco děje.. Se starší dcerkou ještě zkouším spát. Po pár hodinách nepravidelných bolestí jsem si jistá, že rodím a nejsou to poslíčci. Vlny chodí celý den. Ještě zařizujeme nějaké papíry a poslední nákup pro dcerku a pro muže. Večer si dám další vanu, kde přijdou 4 silné stahy, volám tedy své PA, ať vyrazí. Ještě uspím dcerku u prsa a oddávám se porodu. PA dorazi ve 22.00, jsem otevřená 3 cm. Odpálíme tělovou svíci a využiijeme aromaterapie. Odcházím do vany, kde strávím zbytek času před odjezdem. Společnost mi dělá můj zlatý muž, který mi měří rozestupy vlny. Při vlnách po 3 minutách musím ven. Jsem na 8-9 cm, takže spěcháme do porodnice. Je asi 23.30. Cesta trvá téměř 30 minut. Celou dobu miminko přemlouvám, ať počká, než dojedem. Maličký čeká..

Dorazíme, dokonce vystoupím a na sál dojdu po svých. Při předávání dokladů před sálem už tlačím. Dorazili jsme asi o půlnoci. Na sále shazuji svršky, padám na žíněnku a tlačím. Kvůli doktorovi, co na mne spěchal, pomáhám malému s tlačením na svět - na kozu nepůjdu. V 0.15 je venku. Mám malé poranporanění, ale jen kvůli tomu doktorovi. Placenta po chvilce vyklouzne, pupečník dotepal.

Následuje krásný 2hodinový bonding. Na konci se maličký sám přisál. Po sprše a vážení jdeme na pokoj, kde si do rána počkáme na papíry a odvoz domu.

Propustí nás úplně bez problémů, jen s instrukcemi k pozorování kvůli pozitivnímu streptokokovi. Doma jsme v 10 hodin dopoledne i se synkem. Celá rodina.

Užíváme si společné kojení; to, že se porod povedl a starší dcerka netrpěla bez maminky.
1.6. se nám krásně ambulantně narodil Mikuláš v Karviné.

*VBAC z angl. zkratka vaginal birth after caesarian, vaginální porod po císaři

čtvrtek 1. června 2017

První ambulantní porod ve Slaném

Termín porodu jsem měla 23.5., ale už v neděli 21.5. od rána mi bylo jasné, že přes den nebo v noci pojedeme. Od rána jsem měla bolesti asi po 30 minutách. K večeru nabíraly na síle a zkracovaly se intervaly. Před 1 h 22.5. když už byly asi 30 minut po 3 minutách jsem nevydržela, že raději jedeme (u první dcery byl porod rychlý, jeli jsme do porodnice po prasknutí vody, a to okamžitě nastoupily hrozné kontrakce a venku byla do 2 hodin). Bála jsem se, že jestli praskne voda, tak rodíme doma, a na to jsem nebyla připravená. Nakonec jsem se rozhodla pro porodnici ve Slaném (jako u první dcery). Po příjmu jsem měla kontrakce po 2-3 minutách a otevřená na 4 cm. S PA jsme projely náš porodní plán a s ničím by neměl být problém. Nakonec jsem odsouhlasila přípravu, sice jsem se celý den čistila, ale nechtěla jsem riskovat. A pak, že je prý ve zvyku píchnout vodu. Tak to jsem odmítla, že dám miminku ještě čas. Zkusili to pak ještě jednou s argumenty, že jinak to může být delší. Stejně jsem nesouhlasila.

Na sál nás dali okolo druhé hodiny ranní, po hodině a půl jsem byla na 9 cm otevřená a pak sama praskla voda, a ve 4.29 se nám narodila malá Magdalenka. Měřila 53 cm a vážila 3.710 g. Takže tak dlouhé to zase nebylo.

Jediné nepříjemné na celém porodu byla doktorka, co byla u mého porodu, a její představa, že dotepání pupečníku je tak 1 minuta i přes to, že jsem jí na to dvakrát upozornila. Malou jsem po porodu nechal prohlédnout až po hodině a odmítla jsem jí nechat odnést.

Z porodnice jsme odcházeli po 7 hodinách od porodu bez sebemenších problémů. Doma na nás čekala 17měsíční sestřička. Je pravda, že jsem celou myšlenku ambulantního porodu přednesla primářce gynekologie, tak je tam na to trochu připravila, že někdo takový přijde. Byla jsem první ambulantní porod ve Slaném a bylo to to nejlepší rozhodnutí.

Příběh Andrey

11. dubna (40+5) se nám narodila Dianka (3920 g a 51 cm). Je úžasná, hodňoučká, prostě miminko za odměnu.
Kontrakce mi začaly v pondělí ve 2 h rano. Ve 4 h ráno mi odešla zátka. Ale kontrakce byly velmi nepravidelné. V pondělí v 8 h jsem byla ještě na kontrole v porodnici a doktorka říkasla, že to asi bude muset vyvolat, že dneska to určitě nebude. Večer kolem 20 h jsme jeli do porodnice znovu, kontrakce po 3-4 minutách.
Dianka se narodila v 0.49, takže až v úterý. Trošku si vyčítám, že jsem to už chtela mít za sebou a nedala jí ještě čas.
PA mi píchla ve 23 h plodovou vodu, ale musela při kontrakci, protože jí to jinak nešlo a prý takhle pevné plodové obaly dlouho nezažila. Říkám si, že se mohla narodit v nich, ale co už. PA byla skvělá. Díky jejímu vedení porodu jsem skončila jen s jedním kosmetickým stehem. Neustále se mne ptala, co může, co by udělala, vysvětlovala, co udělá. Chodila k nám jednou za hodinu na kontrolu, jinak jsme byli s mužem sami. S ambu porodem neměl nikdo problém a jelikož jsem byla hrozně vyčerpaná, zůstala jsem od 3 h rano do 10 h dopoledne v porodnici, a po vizitě a vyřízení papírů, tj. v 10 h dopoledne, jsme jeli domů. Natálka (moje starší dcera) i Dianka měly obě termín ve čtvrtek. Obě se narodily v úterý (5 dní po termínu) a obě za úplňku, jen Didi měla ještě k porodu bouřku.
Obě se narodily v porodnici u Milosrdných bratří, obě ambulantně. Vždy jsme potkali vstřícný a milý personál, takže porodnici doporučuju všem maminkám, které porod ještě čeká. Přeji rychlý porod podle jejich představ a hlavně zdravé dětičky.

--------
poznámky pro rodiče k dalšímu studiu:
Prasknutí vaku blan (odtok plodové vody) před porodem: netrpělivost a riziko