Nebyla jsem si vůbec jista, zda už porod začal nebo ne, a ani zpětně nedokážu odhadnout, kdy mi začaly kontrakce.
Máme roční dceru Julii, která samozřejmě potřebovala mou péči do posledního dne. Chovat, přebalovat, kojit, krmit, hrát si, tak jako každé roční dítko. Břicho mě bolelo už několik dní – týdnů. V den porodu si Julinku vzal ráno přítel a byli spolu až do oběda, kdy přijeli a já ležela naložená ve vaně s otazníky jestli už to tedy jsou ty vlny nebo mě jen bolí břicho víc. Byla jsem již šest dní po termínu. Když jsem zjistila, že vlny přicházejí cca po 8 minutách, tak jsem nabyla jistoty. S dulou jsem byla v kontaktu už pár hodin. Jelikož mi byla zamítnuta registračka v Rakovníku, tak jsme byli domluvené, že tam zavolám v den porodu a zeptám se, jestli mají místo a zda je možné přijet. Ještě před tím jsem se s pomocí PA po telefonu vyšetřila, ale na nic jsem nenarazila vzhledem k tomu, že jsem to nikdy ani nezkoušela, tak jsem tomu nedávala nějakou velkou váhu. Do porodnice jsem volala chvilku po 14.00, trochu to zkrátím.. bylo mi řečeno, že v případě zamítnutí registračky mě bohužel nemůžou přijmout. S hrůzou v očích jsem paní na druhé straně vylíčila, jak bude strašné rodit jinde, na což mi řekla, že pokud mermomocí chci rodit u nich, ať nevolám a rovnou přijedu. Byla jsem z toho trochu divoká. Máme se tam vydat i s tím, že první verdikt zněl „nemám pro vás dobrou zprávu“? Vyloženě „ne“ taky neřekla. Volala jsem tedy dule a ta s úsměvem řekla „no, tak pojedeme“ :-)
Přítel mezitím ještě musel odjet i s dcerou, takže jsem vyčkávala ve vaně. Na cestu jsme se vydali asi okolo 16.30. Ještě po cestě se mě několikrát zeptal, jestli přece jen nepojedeme do Klatov. S úsměvem a dcerou vedle sebe jsem rozdýchávala kontrakce. :-) Vyloženě jsem si to užívala. Přítel mě po očku kontroloval v zrcátku a usmíval se na mě s takovým výrazem jako „ty jsi blázen, že chceš jet tak daleko“ :-D Bylo mi to jedno, měla jsem to jako dobrodružství nebo jak to popsat. :-D
Cesta utíkala celkem dobře vzhledem k objížďce, kvůli bouračce a objížďce těsně před Rakovníkem. Za Plzní se k nám připojila dula, která jela celou cestu za námi, až v Rakovníku nás předjela a nasměrovala k porodnici.
Zaparkovali jsme a po cestě k budově jsem potkali nějaké dělníky - kontrakce – smích :-D Smáli jsme se společně s dulou! :-) Když jsme přišli nahoru… pořád jsem se smála, nebo mi to alespoň tak přišlo. Ještě než jsme zazvonili, všimla jsem si neobvykléko jména jednoho z doktorů. Dula mi řekla, že je to černoch – ho hooo :-D Jupíí :-D To bude jízda, řekla jsem si. :-D „Líbí se ti černoši?“ „Neříkej to Jiříkovi.“ :-D V podobném duchu se to neslo až do poslední fáze porodu.
Přijala nás velice milá PA. Natočila monitor, vyplnili jsme nějaké zbytečné papíry, které jsem bohužel neměla, když jsem neměla tu registraci, ale vůbec mi to nevadilo. Cítila jsem se dobře a v bezpečí. :-) Doktor byl na sále, tak mě tato úžasná PA i OPATRNĚ A POMALU vyšetřila a zjistila, že jsem otevřená na 6-7 cm.. Ještě před tím konstatovala, že už se mi určitě brzo bude chtít tlačit. Pokud jsem nechápavý výraz nehodila přímo na obličeji, tak jsem si ho minimálně myslela. :-D (Vzhledem k prvnímu porodu, který trval opravdu dlouho se stresem, vyčerpaností……a strašnou spoustou špatných okamžiků, které jsem zažila kvůli personálu..) Než jsem vylezla na lehátko, opravdu se mi chtělo přitlačovat. Pak už jsem přitlačovala tak nějak pořád. Nevím přesně v kolik jsme přišli na sál, ale pak už to bylo šup šup šup … :-O :-) Sprcha, nechala jsem se vycévkovat (špatná zkušenost z prvního porodu, kdy jsem nemohla čůrat a neuvěřitelně mě to vadilo), chvilku na to praskla voda. Opravdu ošklivá voda. Dula říkala, že takovou vodu ještě neviděla, a že kdybychom byli v Klatovech, tak mě pravděpodobně hned vezmou na císaře.. Přišli pediatričky, doktor (jen přihlíželi a vše obstarávala PA) Pak už to netrvalo dlouho. Klečela jsem čelem k opěradlu na koze – bylo mi tak dobře. Málem jsem jim rozkousala ten polštářek, co je tam přidělaný. :-D Hrozně moc mi to pomáhalo. A řvááááát – přítel říkal, že mě slyšel až ven (z 8. patra? Cože? :-D ) „Jeníčku,tak pojď vééééééén.“
Na poslední kontrakci jsme bohužel nemohli čekat, s Jeníčkem to nevypadalo moc dobře, což jsem si uvědomila, když okolo začali všichni tak nějak skákat a nutit mě, ať rychle ještě tlačím. Nechtěli ho vytahovat sami. Když vyklouzl ven, oznámili mi, že ho musí odstříhnout z pupečníku. Chvilku to trvalo (pro mě asi věčnost), než začal dýchat. Pak mi ho přinesli.. :-) Doktorka se mi div neomlouvala, že pupečník přestřihli. Opakovala to několikrát. Já jen plakala a objímala toho malého prdelku a přikyvovala, že chápu.
Pak už přišel přítel s dcerou. Jelikož jsem byla celá nahá (jela jsem i v autě jen v triku, a kdyby mi to nebylo blbé, tak jsem ho neměla ani v autě), tak ještě než se k prsu odhodlal Jeníček, musela ho to naučit starší sestřička. :-)
Následovalo ještě vytažení zbytku blan, které ve mně zůstaly a šití – jen malé poranění. :-)
I když po bezprostředním porodu to bylo trochu děsivé, i tak to byl ten nejúžasnější zážitek. Jsem šťastná, že jsem mohla porodit v Rakovníku s tak úžasným personálem. Respektujícím, láskyplným a naprosto nejlepším! Velké díky i mé nejmilovanější dule! Nebýt jí……. Děkuju!
