Příběh Nikoly

Matěj se nám narodil 17. 10. 2017 ve 22:47. A hned nám dal najevo, že on se se asi životem mazat nebude :)

Sice jsem byla druhorodička, ale prvního syna jsem od prasknutí vody porodila za 13,5 hodiny, tak jsem si říkala, že druhé miminko ultra rychle na svět určitě nepřijde. No.. člověk míní, osud mění :) prostě těhotenství a porod řídí samo miminko :)

V prvním těhotenství jsem neznala žádné bolesti, ani poslíčky, kdežto teď jsem si poslíčků posledních 14 dnů užívala fakt hojně, a to hlavně ve večerních hodinách. Zároveň mi po celou tu dobu odcházela i hlenová zátka. Takže když mě začalo bolet v úterý někdy před půl osmou hodinou břicho, nevěnovala jsem tomu velkou pozornost. Za cca 20 minut znovu, se stejnou intenzitou a ještě se přidala bolest v kříži. A po 20 minutách zase... Tak říkám manželovi, že asi druhý den do práce nepůjde, že nejspíš pojedeme rodit :) ale že uspim staršího syna, dám si procházku se psem a horkou vanu a teprv se uvidí. Během uspávání syna se bolesti zintenzivněly a intervaly zkrátily na cca 10 minut, tak jsem napsala mámě, která měla v případě porodu hlídat, ať je v pohotovosti, že už to asi přichází ❤ Po uspání jsem šla ven. Když jsem během ani ne 15 minut procházky měla už druhou kontrakci po cca 6 minutách, zavolala jsem mámě, že je to určitě tady, ať se sbalí a počká na příjezd manžela, který ji naloží a přiveze k nám. 

Mezitím jsem si sbalila posledních pár drobností, zkontrolovala, zda mám porodní plán a veškeré dokumenty rakovnické porodnice sbalené a snažila se každou kontrakci procítit, protančit a prozpívat, což mi opravdu pomáhalo. 

Manžel se s mamkou vrátil po cca 20 minutách, já si počkala na jednu kontrakci, zavolala do Rakovníka, zda mají volno, rozloučila se s mamkou se slovy "Tak to v tohle dnešní pěkný datum už nestihneme, ale 18 taky dobrý" a vyrazili jsme. Bylo něco málo před desátou hodinou. Na porod jsem se vyloženě těšila. Vybrala jsem si Rakovník, protože jsem chtěla rodit do vody a také kvůli jejich respektujícímu přístupu k přirozeným porodům.

V autě jsem si vlezla na zadní sedačky, jelikož jsem nemohla normálně sedět a také jsem si říkala, že vzadu zvládnu tu hodinku cesty mnohem lépe.

Ještě jsem zaslechla manžela, jak říká, že to bere přes Prahu tunely, že to bude rychlejší, odeslala jsem pár sms rodině, že jedeme rodit a opět se snažila soustředit se na kontrakce. Což mi už ale vůbec nešlo. V autě bylo málo prostoru, nemohla jsem se nijak uvelebit a hrozně mi vadily rychle se mihotající světla za okny. A taktéž bolesti už byly mnohem méně snesitelnější a intervaly kratší-poslední jsem změřila po 3 minutách. A ve chvíli, kdy tělo začalo lehce tlačit, mi došlo, že do Rakovníka to nestíháme ani náhodou. Zakřičela jsem na manžela, že rodím a během asi 5 sekund se musela rozhodnout, jestli zkusíme stihnout Podolí, nebo jestli to odrodíme sami v Blance :) Takže Podolí. Musím přiznat, že jsem se obávala. A taky oprávněně.. Kdybych si nestála tvrdě za svým, personál si se mnou udělá, co sám uzná za vhodné bez náznaku přirozeného porodu. Ale popořadě-do Podolí jsme dojeli, na parkovacím lístku čas 22:24. Ve výtahu mi odteklo trochu vody s krví. Z výtahu jsem stěží došla do chodby, opřela se o židle a vyslala manžela na příjem. Asi dvě minuty trvalo přesvědčování, že už opravdu nejsem schopná chodit na vyšetření, jelikož cítím, že rodím a že už mám snad hlavu mezi nohama.. Když jim to došlo, tak najednou se tam seběhlo asi 5 lidí, že mě odtáhnou podpaží aspoň na porodní sál. Odmítla jsem, že to nedám a hlavně mi to nepřišlo důstojné. Tak dovezli křesílko. Říkám, že nemůžu sedět. Prý ale musím. No fakt to nešlo.. Tak jsem si na křesílko alespoň klekla a konečně mě odvezli na sál. Následoval asi 20 sekundový monitor kvůli kontrole dítěte a dohady ohledně volby polohy (snad si nemyslíte, že budete rodit vestoje?? Cože? Vkleče? Neexistuje) a mohla jsem jít rodit. Praskla mi konečně pořádně voda, cítila jsem obrovskou úlevu.. 

Mezi tlačením říkám PA o bondingu a dotepání pupečníku. Opět něco ve smyslu, že se uvidí, prý kvůli zkalené plodovce. Načež jsem odvětila, že to ani náhodou. Že to tak prostě bude. Malého jsem porodila na asi tři až čtyři zatlačení. Ve 22:47, tedy 23 minut po průjezdu bránou a cca 10 minut po příchodu na porodní sál.

Porodní asistent mi syna chtěl zabalit do jednorázové podložky. Odmítla jsem. Že takhle se nebonduje.. chtěl se s námi dohadovat, už musel zakročit i manžel. Stejně tak prý neexistuje ošetření dítěte na těle matky. V českých porodnicích se to prostě neprovádí.. 🙈

Stejně tak by mi prý mělo stačit 3minutové tepání pupečníku, že WHO to takto doporučuje 🙈 Porod byl fakt fofrovej, možná kdyby byl prostor k předložení a prodebatování porodního plánu, probíhala by naše komunikace jinak. Otázkou však je, jak by byl PP touto směnou respektován.

Na sále nás nechali v klidu celé dvě hodiny, jen asi dvakrát přišla PA, aby mě, kvůli větší krevní ztrátě během porodu, zkontrolovala. Po dvou hodinách se mě zeptali, zda zůstáváme, či chceme jít domů. Asi se mě chtěli zbavit :) 

Řekla jsem, že přes noc zůstaneme.. Zpětně si říkám,že jsme mohli odejít hned, ale co už.. odešli jsme na oddělení šestinedělí, absolvovali-dle mě ve dvě ráno naprosto zbytečné, vzhledem ke spícím maminkám na pokoji-poučení péče o novorozence a už se s Matýskem až do rána tulili v posteli -samozřejmě přes zákaz :)

Ráno, po obou dvou vizitách, jsem poprosila o připravení papírů, že si přejeme odejít domů. Následovalo nutné poučení o rizicích předčasného odchodu, po kterém bych, jako nezkušená, zůstala pro jistotu v porodnici minimálně měsíc (je mi líto maminky,co byla na pokoji se mnou..) a poté vystavení papírů a odchod domů ❤❤❤ a po 15 hodinách od porodu už jsme se s oběma syny tulili doma ve vlastní posteli❤

Energie mám doteď na rozdávání a vůbec se necítím, že bych rodila teprve před 6 dny.. bolest to byla neskutečná, mnohonásobně silnější, než u prvního porodu, přesto se cítím naprosto báječně. 

První porod byl fajn (taky Podolí, ale lepší směna), druhý jsem si vysnila ještě lepší, ale Mates se rozhodl, že to vezme do svých rukou a zařídil to prostě jinak :) Každopádně jsem ráda, že jsem věděla, co chci, a jela rodit informovaná a připravená, a že jsme si obhájili to, co jsme si přáli❤ a brzký odchod z porodnice byla opravdu ta nejlepší volba ❤

Příběh Eleny

Rodila jsem v březnu 2017 své první miminko. Rozhodla jsem se rodit v Rakovníku pouze ve společnosti svého muže a PA. Příprava na porod u mě proběhla velice důkladně a manžela jsem připravila tak, že jsem nás přihlásila na kurz Ivany Königsmarkové.

Ambulantní porod tak nějak sám vyplynul z mojí povahy a z potřeby soukromí a domácího komfortu. Tím, že jsem ambu porod plánovala, byla jsem i dobře obeznámená s podmínkami, které si porodnice klade. Mají tam odchod po 12 hodinách a chtějí papír o převzetí novorozence do péče od budoucí(ho) pediatry/pediatra. S papírem jsem osobně neměla problém. Dětská lékařka, se kterou jsem byl domluvená, bez problémů podepsala. Čas odchodu z porodnice jsem se rozhodla řešit až po porodu (pokud bych porodila ráno, nezůstala bych 12 hodin).

Samotný porod proběhl dobře, moje porodní přání bylo dodrženo. Až na občasné courání jiné PA (doplňovala jakési vybavení na sále, mě si nevšímala, já jí bohužel vnímala velice), jsem byla celou dobu sama pouze s mužem a občas se stavila naše PA. Na závěr porodu byli přítomni i gynekolog, dětská lékařka a ještě nějaký personál. Všichni doběhli ale až ve chvíli, kdy jsem už svou dceru měla u sebe na hrudi. Přítomnost ostatního "porodního" personálu na závěr porodu má porodnice Rakovník také ve svých podmínkách. Tady jsme se s PA domluvili, že to uděláme stylem vlk se nažral a koza zůstala celá, prostě byli zavoláni až na poslední chvíli, v mém případě, až když byla venku hlavička.

Bezprostředně po porodu mi moje PA podala dcerku a nechala dotepat pupečník. Gynekolog chtěl stříhat pupeční šňůru hned, ale spíš si myslím, že už tak nějak ze zvyku (bývalý zaměstnanec Bulovky) a nijak dotepání nebránil, když ho PA upozornila. Dětská lékařka ihned začala informovat o vykapání očí a podání vitaminu K (oboje jsem v porodním přání odmítla). Vzala jsem informace na vědomí a znovu odmítla. Lékařka nenaléhala. Dceru potom zvážili, měřit jsme nechtěli. Proběhl bonding na sále a poté "ubytování" na šestinedělí. Vzhledem k tomu, že už bylo 7 hodin odpoledne, rozhodla jsem se přespat v porodnici. Cítila jsem se na to a už jsem chtěla mít po porodu chvíli klidu a neřešit další papíry a přesuny a jiné logistické věci. Dceru jsem měla u sebe na pokoji v mojí posteli. Dětská sestra mě poučila o použití dětské postýlky s monitorem dechu. Ačkoliv nijak neapelovala na její používání, měla jsem z ní pocit, že nese dost nelibě to, že mám miminko v posteli.

Noc proběhla v klidu, druhý den ráno vše směřovalo k našemu odchodu. Personál nemocnice věděl o mém přání ambulantního porodu. Všichni, s kým jsem ten den mluvila, sami aktivně připravovali papíry a chodili mě informovat o tom, jak propouštění probíhá, přičemž se omlouvali za zdržování (kvůli vizitám). Před nikým jsem nemusela svůj požadavek obhajovat, všichni byli milí a ochotní. O případných komplikacích mě poučili, ale nikdo nestrašil. Štítky ke screeningu mi nenabídli, předpokládám, že věděli, že odběr provede moje PA.

Co se týče toho jak proběhl samotný porod a následné propuštění, byla jsem spokojená. Nicméně podle mě velkou roli hrálo to, že mne doprovázela nemocniční PA (externí). Tipuju si, že tak 80% požadavků za mě vykomunikovala ona a mám tím na mysli i to, že kolem sebe šířila pohodu a dobrou náladu. Současně s mým porodem probíhal ještě jeden a tam bohužel nebyla valná většina z porodního přání dodržena. Rakovník má určitě dobře našlápnuto, ale ani tak bych tam bez podpory PA rodit nechtěla. Ještě pořád je tam personál, který používá nevhodné postupy a i tam je to pořád o tom, na koho narazíte. Nicméně přirozený ambulantní porod je v Rakovníku možný.